Postby Krígl » 2006-04-08, 0:37
Konec spisovatelky
Německý film „Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern“ (Skrze tmu noci nevidím jedinou hvězdu“ – V českých kinech se film promítá pod názvem „Žiji“) s Corinnou Harfouchovou.
Nejdříve zazní hlas mrtvé: „Když jsem po strašném utrpení v osamocení umřela, byli najednou všichni tady a oslavovali mě. Byl to triumfální průvod.“ Ale tato ceremonie klame: život mrtvé byl něčím úplně jiným než věčnou slavností. Byl plný vyčerpání a nemoci, strachu, hladu a zimy. A to přesto, že Božena Němcová (1816-1862) byla jednou z nejvýznamnějších spisovatelek českého jazyka.
Ve svém třetím celovečerním filmu “Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern”, režisérka Dagmar Knöpfelová rekonstruuje poslední dny autorky, která v Německu není přílíš známá: psychické a fyzické útrapy způsobené manželem, který jí nikdy neodpustil její dřívější milostné vztahy, ale který navíc pohrdal její intelektuální prací, psaní podle něj nemohlo být vlastně povoláním. Útěk do horečnatého blouznění. Úkryt u jedné laskavé rodiny. Neschopnost soustředit se na své myšlenky a dokončit přípravu souborného vydání svého díla. Hrozby nakladatele, že jí už neposkytne finanční podporu. Koliky, krvácení, konec. Díky koncentraci na protagonistku se stal film skoro “one man show”. Akt síly pro Corinnu Harfouchovou – ve filmu se vychází ze tří dopisů spisovatelky, které napsala jednomu příteli krátce před svou smrtí, ale které nikdy neodeslala: V prvním dopise popisovala manželství, které se stalo peklem; v druhém útěk, ale i fyzické bolesti, kterými trpěla, anebo stopy nedůvěry, které věřila objevit v pohledech paní domácí jejího útočiště. V posledním dopise se už rozplynuly skutečnost a halucinace, vzpomínka a sen v nové universum dovolení a promíjení, ve vizi harmonie a možného ráje.
Harfouchová to hraje striktně z nitra postavy. Ve vzácných okamžicích radosti nechává vyzařovat krásu básnířky, a nevydává ji napospas ani v nekonečných nocích bolesti. V myšlenkách Němcové, zprostředkovaných divákovi vypravěčským hlasem Corinny Harfouchové, se opakovaně vynořují útržky jejího života. Více než takové malé zlomky se ale samozřejmě nepředává: Více než o životě básnířky, chce Dagmar Knöpfelová vyprávět o podmínkách, za kterých musely kreativní ženy v minulých stoletích pracovat.
Bohužel to ještě není úplně správně, ale je pozdě, vypiluju to zítra (vlastně už dnes). Poslední odstavec napiš anglicky nebo německy, nebylo místy jasné, co chceš vlastně říct, tak bych nerad omylem změnil smysl.
A tenhle kousek raději taky: Harfouchová to hraje striktně z nitra postavy. Ve vzácných okamžicích radosti nechává vyzařovat krásu básnířky, a nevydává ji napospas ani v nekonečných nocích bolesti.
Nezní to moc česky, ale potřeboval bych vidět originál.
<a href="http://kevan.org/brain.cgi?Krigl">All your mozek are belong to us!</a> | <a href="http://www.neosfera.cz">Looking for interesting music?</a>
Support liberation of all yabbas from allemaalmeezinge's yoke!
Czech Republic (Česká republika)
)
Na druhé straně, já jsem toho ještě neslyšela ...